V souvislosti s plánovanou rozsáhlou výstavbou v okolí metra Invalidovna se řeší i osud uměleckých plastik, které se v této lokalitě nacházejí. Mnozí z vás kolem nich denně chodí a možná ani neví, že jsou to umělecká díla. Ať už se jedná o skleněnou mozaiku ve vestibulu metra, nebo plastika v atriu u prodejny Albert. Ale co možná překvapí nejvíc jsou květináče, které jsou zatím ještě také v areálu sídliště k vidění.
Kdo jsou autorky, trochu o jejich práci, historický vhled do souvislostí a popis těch nejzajímavějších vám přinášíme v krátkém příspěvku Marie Foltýnové, kurátorky veřejné plastiky Galerie Hlavního města Prahy:

Keramické umělecké plastiky, součást sídliště Invalidovna
– Lydie Hladíková, Děvana Mírová, Marie Rychlíková, cca 1964-65

Keramičky Lydie Hladíková, Děvana Mírová a Marie Rychlíková se setkaly na během studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde nejprve studovaly obor sochařství vedený profesorem Josefem  Kaplickým.  V roce 1948 nastoupil jako profesor,  vynikající keramik Otto Eckert, který na Umprum založil nový atelier keramiky. Eckertův ateliér se díky umělcovým pedagogickým metodám a myšlenkám stal centrem výuky v oblasti keramiky a porcelánu u nás. Tímto ateliérem prošly všechny tři jmenované umělkyně, které pak na dlouhá léta pojilo i osobní přátelství.

Vlastní keramický ateliér založily absolventky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1950. Z jejich společného atelieru na pražských Vinohradech vycházela velká řada keramických děl pro interiér i exteriér, které jsou dodnes ukázkou tzv. bruselského stylu, vycházejícího z uměleckých prezentací realizovaných na světové výstavě EXPO 1958, kde jejich kolektivní dílo bylo oceněno zlatou medailí. Všechny tři umělkyně průběžně také pracovaly na návrzích pro Kunštátskou keramiku, kde individuálně vytvářely své vlastní osobité kolekce. S jejich dílem se patrně setkala řada z nás, elegantní, jednoduché, tmavě hnědou glazurou polévané servisy byly součástí většiny domácností.

Na konci padesátých letech nastala příznivá situace pro realizaci rozsáhlejších architektonických záměrů, kde se mohli uplatnit i umělci tvořící v oblasti uměleckých řemesel. Své uplatnění v soudobé architektuře tak nacházelo sklo, tkané textilie, monumentální i užitková keramika. Z potřeby nové umělecké tvorby pro moderní architekturu, která demonstrovala neomezené možnosti budování socialistické výstavby tak mohla vyrůst silná generace výtvarníků a umělců, kteří se prosadili i v zahraničí. Ve svém díle se však snažili vyhnout veškerým propagandistickým myšlenkám a ideologickým frázím, vesměs tedy utíkali k abstraktním či nekonfliktním námětům např. rodina, děti, zvířata, ptáci a květiny, což platí i o všech uměleckých dílech na sídlišti Invalidovna

Od počátků 60. let se trojice Hladíková, Mírová, Rychlíková věnovala kromě interiérových prvků, volného umění a návrhů jídelních servisů také spojení keramiky s architekturou. Umělkyně spolupracovaly například architekty s Karlem Filsakem, Janem Šrámkem, Karlem Pragerem i s tvůrci studia SIAL. Dalším z příkladů velmi zdařilé intervence keramiky do veřejného prostoru je jejich společné dílo  v rámci druhé etapy výstavby experimentálního sídliště Invalidovna (novátorský projekt z let 1959-65 navrhoval kolektiv Pražského projektového ústavu pod vedením architekta Josefa Poláka, autory urbanistického řešení byli architekti Jiří Novotný, Stanislav Horák a František Šmolík).

Snad nejrozšířenější a nejznámější prací autorského tria je vnější obkladový materiál  – glazované hurdisky, kterými byl obložen československý pavilon EXPO v Montrealu 1967 a posléze dostaly ocenění jako nejlepší výrobek roku.

Projekt Invalidovna

Směrem k Sokolovské ulici vznikl během druhé etapy výstavby sídliště Invalidovna komplex obchodního střediska a služeb, které bylo dokončeno v letech 1964-65. V malém atriu vedle restaurace byl instalován mělký bazén nepravidelného tvaru s keramickou plastikou uprostřed. Proudy vody tryskaly kolmo vzhůru z několika trysek v úrovni  vodní hladiny. Plastika je složena ze tří částí keramických prvků zoomorfních tvarů, které z určitého úhlu pohledu mohou připomínat siluetu slona, z jiného úhlu zase obrovské ptáky napájející se z bazénku.

Na původní myšlenku a námět objektu bychom se museli zeptat jediné  dosud žijící autorky, Marie Rychlíkové. Autorku bychom měli oslovit také z důvodu plánovaného přemístění plastik do prostoru parku před hotelovým domem, při kterém by bylo nanejvýš vhodné celou plastiku restaurovat, jedna její část v současnosti chybí.

Dělící stěna v obchodním centru experimentálního sídliště Invalidovna je tvořena glazovanými keramickými kruhy s různým průměrem. Vytváří tak transparentní dominantu prostranství před obchodem a diskrétně odděluje prostor rušné komunikace od klidnější obytné zóny.

Kromě zmiňované Fontány a dělící stěny byly  od stejného autorského tria v prostoru sídliště Invalidovna instalovány prostorné květináče s geometrickým dekorem. Z tohoto mobiliáře na sídlišti Invalidovna zbyly už pouze fragmenty, přesto kolem parkových cest  můžeme najít ještě asi 10 kusů ze souboru originálních květináčů.

Na území Prahy 8 však stále zůstávají i další pozapomenutá díla keramiček  Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové.  Z roku 1977 pochází keramický reliéf bývalé lékárny pro sídliště Ďáblice i přesněji zatím nedatovaný keramický obklad pošty na sídlišti Ládví.

V Praze dne 20.3.2014

Marie Foltýnová

O budoucnosti plastik už se také jednalo na Městské části Praha 8, kdy podle informací z radnice proběhla první panelová dizkuze s odborníky a investorem na toto téma. Věříme, že v dalších jednáních o těchto plastikách budou mít možnost se zapojit i občané. Více si můžete přečíst v březnovém čísle OSMIČKY na straně č. 3.
BŘEZNOVÁ OSMIČKA odkaz zde